Vladimir Cosma
Vladimir Cosma se narodil roku 1940 v Bukurešti. Otec Teodor Cosma byl klavíristou a dirigentem, matka skladatelkou. Také strýc Edgar Cosma byl skladatelem a dirigentem a jedna z jeho babiček studovala klavír u proslulého Ferrucia Busoniho.
Když v roce 1963 přijel studovat do Paříže, byl už laureátem bukurešťské houslové i skladatelské soutěže. Ve studiu pokračoval na konzervatoři National de Paris, kde byl žákem Nadii Boulangerové. Vedle vášně pro klasickou hudbu si brzy oblíbil také jazz, filmovou hudbu i různé druhy populární hudby.
Jako houslista absolvoval od roku 1964 řadu mezinárodních turné, ale čím dál víc času věnoval skladbě. Psal skladby pro symfonický orchestr (např. Trois mouvements d'été), pro violoncello a smyčcový orchestr (Oblique), hudbu pro divadlo a balet (Volpone pro Comédie Française, opera Fantomas atd.).
V roce 1968 ho oslovil Yves Robert se zakázkou na hudbu k filmu Alexandre le Bienheureux. Od té doby složil Vladimir Cosma hudbu k více než třem stům celovečerních filmů a televizních seriálů. Četné úspěchy na poli filmové hudby zaznamenal díky spolupráci s řadou významných tvůrců, mezi nimiž byli např.: Yves Robert, Gérard Oury, Francis Veber, Claude Pinoteau, Jean-Jacques Beneix, Claude Zidi, Ettore Scola, Pascal Thomas, Pierre Richard, Yves Boisset, André Cayatte, Gérard Lauzier, Jean-Pierre Mocky, Paul Carpita, Edouard Molinaro, Jean-Marie Poiré. Namátkou jmenujme hrstku filmů, v nichž zní hudba Vladimira Cosmy. Patří mezi ně např.: Velký blondýn s černou botou, Diva, Dobrodružství rabína Jákoba, Večírek, Tančírna, Eso es, Kopyto, Uprchlíci, Pan Dupont, Záletník, Studentka, Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Jaguár, Povolání: Učitel, Blbec k večeři, KOndoMEDIe a mnoho dalších.
Vladimir Cosma vytvořil hudbu pro celou řadu významných francouzských a amerických televizních seriálů: např. Michel Strogoff, Ve stínu hákového kříže atd. V poslední době spolupracuje také s mladší generací režisérů, mezi nimiž jsou např.: Frédéric Sojcher, Serge Ioan Celibidache, Stéphane Robelin, Julien Hallard a další.
Díky filmové hudbě měl příležitost tvořit v různých hudebních stylech. Ať už se jednalo o jazz (psal pro významné sólisty, např.: Chet Baker, Toots Thielemans, Don Byas, Stéphane Grappelli, Jean Luc Ponty, Philip Catherine, Tony Coe, Pepper Adams), písňovou tvorbu (Nana Mouskouri, Marie Laforêt, Richard Sanderson, Diane Dufresne, Herbert Léonard, Mireille Mathieu, Nicole Croisille, Lara Fabian, Guy Marchand atd.) nebo kompozice inspirované lidovou hudbou (psal pro přední hráče na Panovu flétnu Gheorghe Zamfira, Stanciu Simiona /Syrinx/, pro irského dudáka Liama O'Flynna, francouzského kytaristu Romaneho) a samozřejmě klasickou hudbu (Berlínský koncert pro housle a orchestr, Koncert pro Euphonium a orchestr, Koncert Ibérique pro trumpetu a orchestr, žesťový kvintet Courts Métrages).
V roce 2006 dirigoval světovou premiéru své skladby Eh bien! Dansez maintenant, divertimento pro symfonický orchestr s vypravěčem, podle povídek Jeana de la Fontaina. Premiéra se uskutečnila v ženevské Victoria Hall s orchestrem Suisse Romande a Lambertem Wilsonem v roli vypravěče. V prosinci roku 2010 potom toto dílo provedl také s Francouzským národním orchestrem v Théatre de Champs-Elysées.
Cosmova opera Marius a Fanny, na libreto Marcela Pagnola, měla premiéru v září 2007 v Marseillské opeře. V hlavních rolích se představili Roberto Alagna a Angela Ghiorghiu, roli Césara ztvárnil Jean-Philippe Lafonta. Tato představení měla opakované reprízy na televizních stanicích ARTE a FR3. V roce 2008 napsal hudební komedii Dobrodružství rabína Jákoba. V červnu 2009 uvedl světovou premiéru své kantáty 1209, pro soprán, vypravěče, dětský sbor a orchestr.
V posledních letech hraje významnou roli v díle Vladimira Cosmy také dirigentská činnost. Své dílo představuje od Ženevy, přes Paříž, Budapešť, Petrohrad, po Moskvu. Po padesáti letech se také vrátil do Bukurešti, kde dirigoval Filharmonii a sbor Georgese Enesca. Jako dirigent vedl také většinu předních francouzských orchestrů a doprovodil mnoho sólistů zvučných jmen: Ivry Gitlis, Vadim Repin, Wilhelmie Fernandez, Patrice Fontanarosa, Jean Luc Ponty, Didier Lockwood, Stanciu Simion /Syrinx/, Philip Catherine, a další. V roce 2009 vyšla kniha rozhovorů Vladimira Cosmy s Vincentem Perrotem a byla vydána antologie mapující 149 kompletních originálních soundtracků ve třech boxech.
Vladimir Cosma je držitelem řady cen: dva Césary za nejlepší filmovou hudbu (k filmům Diva /1982/ a Le Bal /1984/); dvakrát vyhrál cenu 7 d'Or za nejlepší televizní hudbu, cenu Davida di Donatella za hudbu k Le Bal a další ocenění.
V roce 1983 získal v Cannes za svou tvorbu ocenění Grand Prix du Disque. V roce 1990 obdržel Grand Prix Sacem za audiovizuální hudbu. Na festivalu ve Varšavě získal květnu 2001 cenu Philip Award za nejlepší evropskou filmovou hudbu a v roce 2003 Grand Prix Sacem za filmovou hudbu. Po celém světě (Francie, Německo, Japonsko, Anglie, Švýcarsko, Belgie, Itálie, Holandsko, Skandinávie) získal také řadu zlatých a platinových desek.
Vladimír Cosma je nositelem francouzského Řádu čestné legie, rumunského Řádu za zásluhy v oblasti kultury, Řádu umění a literatury a čestného doktorátu uděleného Národní hudební univerzitou v Bukurešti. Je také držitelem vyznamenání Nihil Sine Deo, udělovaného králem Michalem Prvním Rumunským.
